K problematice oddlužení, 1. část

K problematice oddlužení

stručný výklad,

odkazy do účinné právní úpravy,

související judikatura,

vzory a aktuální formuláře v Insolvenčním rejstříku

 

Obchodní sdělení:

Vše, co si v našich příspěvcích přečtete a co je v nich o právu a právních předpisech, můžete získat v našem e-shopu zakoupením předplatného právně informačního systému EPIS, jehož kvalita je prověřena více než dvaceti lety nepřetržitého vývoje a výroby. Stačí jeden krok a pracovníci našeho obchodního oddělení Vám připraví dodávku právního systému EPIS „na míru“ podle Vašich potřeb. Nepřehlédněte aktuální novinky systému EPIS a nejnovější záznamy o publikovaných právních předpisech a dalších dokumentech!

 

Stručný úvod

Tzv. osobním bankrotem jsou měsíčně postiženy tisíce, ročně až desetitisíce našich spoluobčanů. V úpadku byla, je i bude řada dlužníků, kteří jsou právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem. Obavy, že počty těchto „nešťastníků“ porostou, vyvolávají také stávající i budoucí možné ekonomické dopady již osm měsíců trvající tzv. „Corona-krize“ (stav k 13. 11. 2020).

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) je poměrně složité čtení (dále „insolvenční zákon“ nebo také „IZ“). Na jednoduchosti pochopení jeho textu nepřidají ani jeho časté novelizace.

Pokud jde o právní úpravu oddlužení, ta je v citovaném zákoně dotčena tzv. velkou oddlužovací novelou, provedenou s účinností od 1. 6. 2019*) zákonem č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Nadto, od přijetí této novely byl insolvenční zákon již pětkrát znovu novelizován (vztaženo ke 13. listopadu 2020).

________________________________

*) Pozor! Zákon č. 31/2019 Sb. nabyl účinnosti 1.6.2019, s výjimkou ustanovení části první čl. I bodů 25 a 34, které nabývají účinnosti 1.6.2022, s výjimkou části třetí, která nabyla účinnosti 1.11.2019, a s výjimkou části páté, která nabývá účinnosti 7.2.2019. 

V okamžiku, kdy se člověk či firma stanou úpadcem, nastává zátěžová situace, ve které je těžko hledat, jak problém úpadku rychle řešit, kde rychle najít vodítko k jeho překonání, co a kdy je třeba (v souladu se zákonem) učinit.

Proto se pokusíme v tomto stručném výkladu na jednom místě a v jednom dokumentu „zvýraznit“ některé základní pojmy z insolvenčního zákona, se zvláštním zřetelem k problematice oddlužení. Ve výkladu jasně a přehledně odkážeme:

  • na příslušná ustanovení účinné právní úpravy v insolvenčním zákoně,
  • na zajímavé judikáty, pokud k danému ustanovení existují, a konečně,
  • na aktuální vyplnitelné formuláře v Insolvenčním rejstříku.

K předmětu úpravy v insolvenčním zákonu - §1 IZ

Insolvenční zákon upravuje

a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů,

b) oddlužení dlužníka.

Předmět úpravy je stanoven jasně a srozumitelně, není k němu třeba dalšího komentáře.

 

Vymezení některých základních pojmů - §2 IZ

Některé základní pojmy IZ jsou vymezeny v ustanovení §2. I toto ustanovení je přehledné a srozumitelné, postačí proto odkaz na jeho aktuální a účinné znění.

Úpadek - §3 IZ

Definice úpadku v IZ je poněkud nešťastná, nicméně srozumitelná.

Dlužník je v úpadku, jestliže má

a) více věřitelů a

b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a

c) tyto závazky není schopen plnit

(dále jen "platební neschopnost").

V citovaném textu jsme zvýraznili podtržením spojku „a“; to proto, že v insolvenčním zákoně jsou podmínky pro závěr, že někdo je v úpadku stanoveny KUMULATIVNĚ, tj. (česky), že musí platit současně a dohromady.

Kdy není dlužník schopen plnit své závazky?

Insolvenční zákon v ustanovení §3 odst. 2 stanoví:

Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže

a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo

b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo

c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo

d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v 104odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Zde IZ upravuje čtyři situace, na základě kterých lze usoudit (..má se za to..), že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky; pomocí spojky nebox) je zde vyjádřena volba mezi více eventualitami. Podstatné je, že eventuality jsou libovolně zaměnitelné a je lhostejno, která z nich bude platit, které dáme přednost (v konečném důsledku mohou nastat všechny současně).

_________________________________

  1. x)K výkladu o spojce „nebo“– Ústav pro jazy český AV ČR v. v. i. [https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=155]

Judikatura k ustanovení §3 dst. 2 IZ - EPIS:

29 ICdo 14/2012, Nejvyšší soud ČR

29 NSČR 38/2010, Nejvyšší soud ČR

29 NSČR 10/2009, Nejvyšší soud ČR

KSUL 77 INS 4542/2008, 29 NSČR 17/2009, Nejvyšší soud ČR

29 ICdo 149/2017, Nejvyšší soud ČR

 

Kdy je dlužník, který je podnikatelem a vede účetnictví, schopen plnit své peněžité závazky?

V ustanovení §3 odst. 3 IZ se stanoví:

Má se za to, že dlužník, který je podnikatelem a vede účetnictví, je schopen plnit své peněžité závazky, jestliže rozdíl mezi výší jeho splatných peněžitých závazků a výší jeho disponibilních prostředků (dále jen "mezera krytí") stanovený ve výkazu stavu likvidity podle prováděcího právního předpisu1) představuje méně než desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků2), anebo pokud výhled vývoje likvidity sestavený podle prováděcího právního předpisu1) osvědčuje, že mezera krytí klesne v období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje, pod jednu desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků. Výkaz stavu likvidity anebo výhled vývoje likvidity musí být sestavené v souladu s požadavky, které stanoví prováděcí právní předpis, auditorem, znalcem nebo osobou, která se zabývá ekonomickým poradenstvím v oblasti insolvencí a restrukturalizací a splňuje požadavky stanovené prováděcím právním předpisem1).

___________________________________

1) Tímto prováděcím právním předpisem je vyhláška č. 190/2017 Sb., k provedení §3 odst. 3 insolvenčního zákona (vyhláška o platební neschopnosti podnikatele) - Výkaz stavu likvidity, mezera krytí (§5 vyhlášky)

2) Počátkem roku 2020 Nejvyšší soud ČR judikoval k otázce tzv. „mezery krytí“ v usnesení ze dne 27. února 2020, sp. zn. 29 NSCR 13/2019 („Rozhodnutí NS“) takto:

Domněnka platební schopnosti dlužníka definovaná v ust. §3 odst. 3 insolvenčního zákona, tzv. mezera krytí, byla do českého právního řádu zakotvena novelou insolvenčního zákona k 1. červenci 2017. Od té doby bylo o mezeře krytí a prováděcím předpisu definujícím výkaz stavu likvidity a výhled vývoje likvidity napsáno a odpřednášeno mnoho. Donedávna však nebyla vyjasněna otázka vztahu mezery krytí jako domněnky platební schopnosti oproti domněnkám platební neschopnosti uvedeným v ust. §3 odst. 2 insolvenčního zákona.

Nejvyšší soud připomněl přitom i časové omezení, v jehož rámci se lze tvrzením o méně než desetinové mezeře krytí bránit insolvenčnímu návrhu.

Co to je předlužení?

V ustanovení §3 odst. 4 IZ stanoví:

Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Judikatura k ustanovení §3 odst. 4 IZ - EPIS:

29 NSČR 206/2017, Nejvyšší soud ČR

Kdy jde o hrozící úpadek? (§3 odst. 5 IZ)

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Jaké způsoby řešení úpadku upravuje insolvenční zákon? (§4 IZ)

Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení (dále jen "způsob řešení úpadku") se rozumí

a) konkurs(244až §313 IZ),

b) reorganizace(316až §364 IZ),

c) oddlužení(389až §418 IZ) a

d) zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů. Sem, patří např. úpadek finančních institucí upravený v 367až §388 IZ nebo nepatrný konkurs upravený v §314 až §315 IZ.

Rozhodnutím insolvenčního soudu podle §4 odst. 2 o způsobu řešení úpadku se rozumí,

a) jde-li o konkurs nebo o některý ze zvláštních způsobů řešení úpadku, rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka(dále jen "rozhodnutí o prohlášení konkursu") - 244 IZ,

b) jde-li o reorganizaci, rozhodnutí o povolení reorganizace(328IZ) a

c) jde-li o oddlužení, rozhodnutí o povolení oddlužení (397odst. 1 IZ).

Vztahující se judikatura k §4 a k dalším citovaným ustanovením IZ:

29 NSCR 12/2011, Nejvyšší soud ČR

29 NSCR 30/2010, Nejvyšší soud ČR

Přestože již v nadpisu tohoto článku a v jeho úvodu jsme zdůraznili, že je psán se zvláštním zřetelem k problematice ODDLUŽENÍ, alespoň heslovitě naznačujeme odkazy do obsahu insolvenčního zákona, které by čtenáři neměly uniknout (zejména čtenáři, který je postižen úpadkem nebo mu úpadek hrozí).

Zásady insolvenčního řízení – upravuje §5 IZ.

Výjimky z působnosti zákona – upravuje §6 IZ.

Věcná příslušnost – je stanovena v §7a IZ.

Místní příslušnost – je stanovena v §7b IZ.

Procesní subjekty podle insolvenčního zákona – upravuje §9 až §70 IZ.

Ustanovení o insolvenčním řízení – jsou upravena v §71 až §96 IZ.

Projednání úpadku a rozhodnutí o něm – upravují ustanovení §97 až §164 IZ.

Postavení věřitelů a jejich pohledávek – upravují ustanovení §165 až §172 IZ.

Přihlášky pohledávek a jejich přezkoumání – upravují ustanovení §173 až §202 IZ.

Jiné způsoby uplatňování pohledávek – upravují ustanovení §203 až §204 IZ.

 

Podrobně k oddlužení, jako jednomu ze způsobů řešení úpadku podle insolvenčního zákona

Výchozím principem, který IZ stanoví pro oddlužení je, že návrh na oddlužení je oprávněn podat pouze dlužník.

Podle §389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o

a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo

b) fyzickou osobu.

Podle §389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže

a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde; platí, že věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní, nebo

b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle 308odst. 1 písm. c) nebo d), anebo

c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle §389 odst. 3 IZ, jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat.

Vztahující se judikatura k ustanovení §389 IZ:

1 VSOL 918/2015, Vrchní soud v Olomouci

29 NSCR 20/2009,  Nejvyšší soud ČR

29 NSCR 9/2009, Nejvyšší soud ČR

KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, Nejvyšší soud ČR

4 VSOL 1268/2016, Vrchní soud v Olomouci

29 NSČR 102/2017, Nejvyšší soud ČR

Podle §390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Podle §390 odst. 2 IZ, podáním návrhu na povolení oddlužení nejsou dotčeny účinky spojené s nařízením předběžného opatření insolvenčním soudem.

Podle §390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Vztahující se judikatura k ustanovení §390 IZ:

29 NSCR 9/2009, Nejvyšší soud ČR

Kdo může podat a sepsat za dlužníka návrh na povolení oddlužení a insolvenční návrh?

Podle §390a odst. 1 IZ, není-li dále stanoveno jinak, musí být návrh podle §390 odst. 1 sepsán a za dlužníka podán

a) advokátem, notářem, soudním exekutorem, insolvenčním správcem, nebo

b) akreditovanou osobou; akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle tohoto zákona;

přičemž platí, že

osoba podle písmen a) a b), která je dlužníkem zmocněna, jen aby sepsala a v jeho zastoupení podala návrh podle §390 odst. 1, není zástupcem dlužníka v insolvenčním řízení. Při sepisu návrhu podle §390 odst. 1 dlužníka během porady poučí o jeho povinnostech v insolvenčním řízení.

Kdy může dlužník sepsat návrh na povolení oddlužení a insolvenční návrh sám?

Podle §390a odst. 2, odstavec 1 tohoto ustanovení se nepoužije,

a) je-li dlužníkem fyzická osoba, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce, nebo

b) je-li dlužníkem právnická osoba a jedná-li za ni osoba uvedená v 21občanského soudního řádu, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce.

Jaká je odměna za sepis návrhu na povolení oddlužení anebo sepis insolvenčního návrhu?

Podle §390a odst. 3 IZ, osobě podle odstavce 1 písm. a), která sepsala a za dlužníka podala návrh na povolení oddlužení anebo také insolvenční návrh podle §390 odst. 1, náleží odměna, jejíž maximální výše činí 4 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a v případě společného oddlužení manželů 6 000 Kč bez daně z přidané hodnoty; v odměně je zahrnuta také náhrada nákladů vynaložených v souvislosti se sepisem a podáním návrhů podle části věty před středníkem. Za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle §390 odst. 1 a další činnosti s tím nezbytně spojené, zejména poradu s klientem a odstranění vad návrhu, jiné plnění osobě podle odstavce 1 písm. a) nenáleží.

Akreditované osobě podle §390a odst. 1 písm. b) odměna ani jiné plnění za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle §390 odst. 1 nebo poskytnutí jiné služby poskytované v oblasti oddlužení nebo v souvislosti s oddlužením nenáleží.

Podle §390a odst. 5 IZ, osoba podle odstavce 1 písm. a) tohoto ustanovení, která sepsala a za dlužníka podala návrh na povolení oddlužení anebo také insolvenční návrh podle §390 odst. 1, může odměnu podle odstavce 3 uplatnit pouze v insolvenčním řízení ve lhůtě podle §136 odst. 3; tato pohledávka se považuje za pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

Podle §390a odst. 6 IZ, soudní exekutor nemůže návrh podle odstavce 1 písm. a) sepsat a podat za dlužníka, proti němuž nebo proti jehož manželu vede exekuční řízení.

Podle §390a odst. 7 IZ, nikdo není oprávněn sám nebo prostřednictvím jiného za úplatu nebo jiné zvýhodnění obstarat, zprostředkovat nebo nabídnout obstarání či zprostředkování sepisu a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle §390 odst. 1 nebo další činnosti s tím nezbytně spojené.

 

wallet-908569_1920

 

Jaké jsou zákonné náležitosti návrhu na povolení oddlužení?

Podle §391 odst. 1 IZ, (1) Návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání stanovených v §42 odst. 4 OSŘ obsahovat

a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,

b) údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 12 měsících,

c) údaje o příjmech dlužníka za posledních 12 měsíců,

d) návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.

Podle §391 odst. 2 IZ, dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody pro snížení splátek a důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení §395 IZ tím není dotčeno.

Podle §391 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis.

Tímto prováděcím předpisem je vyhláška č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

Vztahující se judikatura k ustanovení §391 IZ:

29 NSČR 53/2012, Nejvyšší soud ČR

Jaké přílohy musí dlužník připojit k návrhu na povolení oddlužení?

Podle §392 odst. 1 IZ, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit

a) seznam majetku, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil,

b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za posledních 12 měsíců,

c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než míra uspokojení podle 412aodst. 1 písm. b) nebo c),

d) čestné prohlášení, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona a z rozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy v plné výši.

Podle §392 odst. 1 IZ, v písemném souhlasu věřitele podle §392 odst. 1 písm. c) musí být uvedeno, jaká bude nejnižší hodnota plnění, na kterém se s dlužníkem dohodl.

Podle §392 odst. 3 IZ, není-li dále stanoveno jinak, podpis dlužníkova manžela na návrhu na povolení oddlužení se nevyžaduje.

Podle §392 odst. 4 IZ, pro označení osob v návrhu na povolení oddlužení a v seznamech k němu připojených platí §103 odst. 1 IZ obdobně.

Existují oficiální elektronické formuláře, event. vzory pro vyplnění návrhu na oddlužení a insolvenčního návrhu? Kde lze takové formuláře získat?

Ano, takové formuláře, které odpovídají stavu účinné právní úpravy v insolvenčním zákoně, jsou vystaveny na portálu INSOLVENČNÍHO REJSTŘÍKU, adresa internetového odkazu:

https://isir.justice.cz/isir/common/stat.do?kodStranky=FORMULAR

Ministerstvo spravedlnosti rovněž upozornilo na svém portálu, že „si dovoluje připomenout, že využitím staré verze formuláře insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení se dlužník vystavuje riziku odmítnutí návrhu a sepisovatel riziku postihu.“.

Viz odkaz (https://insolvence.justice.cz/zverejneni-aktualizovanych-formularu/).

Co hrozí, není-li návrh na povolení oddlužení učiněn:

  • na stanoveném formuláři,
  • ve stanoveném formátu nebo
  • stanoveným způsobem,
  • neobsahuje-li všechny náležitosti nebo
  • je-li nesrozumitelný anebo neurčitý?

Podle §393 odst. 1 IZ, není-li návrh na povolení oddlužení učiněn na stanoveném formuláři, ve stanoveném formátu nebo stanoveným způsobem, neobsahuje-li všechny náležitosti nebo je-li nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve dlužníka, který jej podal, nebo, byl-li návrh na povolení oddlužení podán podle §390a odst. 1, osobu, která jej v zastoupení dlužníka podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně jej nebo osobu podle §390a odst. 1 poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Byl-li návrh na povolení oddlužení podán podle §390a odst. 1, doručí insolvenční soud toto usnesení také dlužníku; lhůta podle věty první nezačne běžet dříve, než je usnesení doručeno jak dlužníku, tak osobě podle §390a odst. 1.

Podle §393 odst. 1 IZ postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti.

Podle §393 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li sepsán a podán osobou podle §390a odst. 1 nebo 2 nebo není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Rozhodnutí podle §393 odst. 3 doručí insolvenční soud

  • dlužníku,
  • předběžnému správci nebo
  • insolvenčnímu správci a
  • věřitelskému výboru;

odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat jen dlužník.

Vztahující se judikatura k ustanovení §393 IZ:

KSUL 46 INS 346/2008, 1 SPH 9/2008, Vrchní soud v Praze

Může vzít dlužník návrh na povolení oddlužení zpět?

Podle §394 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení může dlužník vzít zpět, dokud insolvenční soud nerozhodne o schválení oddlužení.

Podle §394 odst. 2 IZ, zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, které se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Bylo-li uplatněno právo na odměnu podle §390a odst. 5, insolvenční soud současně dlužníkovi uloží povinnost uhradit osobě podle §390a odst. 1 písm. a) odměnu za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle §390a odst. 3; na její úhradu lze využít zálohu podle §108 odst. 2. Odvolání proti rozhodnutí podle věty první a druhé není přípustné.

Vzal-li dlužník návrh na povolení oddlužení zpět, nemůže jej podat znovu (§394 odst. 3 IZ).

Byl-li návrh na povolení oddlužení vzat zpět až poté, co bylo rozhodnuto o schválení oddlužení, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí není účinné; toto rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (§394 odst. 4 IZ).

Vztahující se judikatura k ustanovení §394 IZ:

29 NSČR 78/2017, Nejvyšší soud ČR

Mohou manželé podat společný návrh na povolení oddlužení?

Podle §394a odst. 1 IZ, manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu.

Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny (§394a odst. 2 IZ).

Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (§394a odst. 3 IZ).

Vztahující se judikatura k ustanovení §394a IZ:

29 NSČR 78/2017, Nejvyšší soud ČR

Jaké může být podle zákona rozhodnutí soudu o návrhu na povolení oddlužení?

Podle §395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,

a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo

b) že dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle 168odst. 2 písm. a) /tj. hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce/, přičemž výše splátky ostatním věřitelům včetně věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň nesmí být nižší než tato pohledávka, a dále ani pohledávky podle §169odst. 1 písm. e) /tj. pohledávky věřitelů na výživném ze zákona/ a §390a odst. 5 /tj. odměny stanovené v §390a odst. 3 IZ/.

Podle §395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle §395 odst. 3 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny.

Podle §395 odst. 4 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené oddlužení zrušeno.

Podle §395 odst. 5 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 3 měsících před podáním insolvenčního návrhu vzal dlužník svůj předchozí návrh na povolení oddlužení zpět.

Podle §395 odst. 6 IZ, postup podle odstavců 3 až 6 se nepoužije, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, zejména zavázal-li se dlužník z ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutého plnění.

Podle §395 odst. 7 IZ, proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení může podat odvolání pouze dlužník.

Vztahující se judikatura k ustanovení §395 IZ:

29 NSCR 153/2016, Nejvyšší soud ČR

29 NSČR 47/2013, Nejvyšší soud ČR

29 NSČR 53/2012, Nejvyšší soud ČR

29 NSCR 88/2013, Nejvyšší soud ČR

29 NSČR 14/2009, Nejvyšší soud ČR

KSBR 31 INS 156/2008, 29 NSČR 6/2008, Nejvyšší soud ČR

KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008, Nejvyšší soud ČR

29 NSČR 153/2016, Nejvyšší soud ČR

V jakých případech může soud současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem?

Podle §396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, může současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže

a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhema insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující,

b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, nebo

c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník v návrhu na povolení oddlužení požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle 108odst. 2 a 3.

Podle §396 odst. 2 IZ, nepostupuje-li insolvenční soud podle odstavce 1, insolvenční řízení zastaví; bylo-li uplatněno právo na odměnu podle §390a odst. 5, insolvenční soud současně dlužníkovi uloží povinnost uhradit osobě podle §390a odst. 1 písm. a) odměnu za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle §390a odst. 3, pokud odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení nezavinila. Odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat dlužník a přihlášení věřitelé; právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí.

Podle §396 odst. 3 IZ, na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zastavení insolvenčního řízení zahájeného na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zastavení řízení podle odstavce 2.

V jakých případech insolvenční soud oddlužení povolí?

Podle §397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku. Rozhodnutí o povolení oddlužení nemusí obsahovat odůvodnění a se doručuje pouze dlužníku. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle §397 odst. 2 IZ, postup podle §395 odst. 6 (viz výklad k tomuto ustanovení výše) insolvenční soud odůvodní v rozhodnutí o povolení oddlužení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat věřitel.

Podle §397 odst. 3 IZ, nebude-li k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí svolána schůze věřitelů, rozhodne insolvenční soud o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, nejpozději v rozhodnutí podle §404 nebo §405; musí se přitom vypořádat se stanoviskem věřitele podle §389 odst. 2 písm. a). Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání dlužník a věřitel, který uplatnil stanovisko podle §389 odst. 2 písm. a). Je-li rozhodnutí o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, vydáno současně s rozhodnutím podle §404, nemá odvolání odkladný účinek.

Podle §397 odst. 4 IZ, insolvenční soud může po rozhodnutí o povolení oddlužení i bez návrhu změnit své předběžné opatření.

Vztahující se judikatura k ustanovení §397 IZ:

1 VSOL 918/2015, Vrchní soud v Olomouci

Podle §397a IZ, v průběhu oddlužení platí přiměřeně ustanovení §253 až §260 IZ. Práva náležející podle těchto ustanovení insolvenčnímu správci, vykonává nadále insolvenční správce.

  • 397a byl vložen do IZ právním předpisem č. 294/2013 Sb.s účinností od 1.1.2014

 

Jaké způsoby oddlužení upravuje insolvenční zákon?

Podle §398 odst. 1 IZ,  oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

Podle §398 odst. 2 IZ, při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (§283 a násl. IZ) a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky (§285 IZ) jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění.

Podle §398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (§283, §286 a násl. IZ) a dále do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (viz §279 odst. 2 občanského soudního řádu).

Podle §398 odst. 4 IZ, nestačí-li částka podle odstavce 3 k uspokojení všech pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň,

  • uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce,
  • poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku,
  • poté pohledávka podle 390aodst. 5,
  • poté záloha na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce,
  • poté ostatní pohledávky věřitelů na výživném ze zákona
  • poté náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty.

Ostatní pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uspokojí poměrně. Po uspokojení těchto pohledávek rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce částku podle odstavce 3 mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle §398 odst. 5 IZ, dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení nebo v odůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle §410 odst. 2, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že je výše splátek určená podle odstavce 3 způsobilá ohrozit plnění splátkového kalendáře nebo že míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů bude vyšší i při jiné výši měsíčních splátek. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží. Insolvenční soud může obdobně stanovit jinou výši měsíčních splátek i po schválení oddlužení, jestliže o to požádá dlužník pro změnu poměrů. Soud tak učiní jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že je výše dosavadních splátek způsobilá ohrozit plnění splátkového kalendáře nebo že míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů bude vyšší i při jiné výši měsíčních splátek. Odvolání proti rozhodnutím podle vět první a šesté není přípustné.

Podle §398 odst. 6 IZ, dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle odstavce 3, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Není-li dále stanoveno jinak, pro účely zpeněžení podle odstavce 3 do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Ustanovení §409 odst. 4 není dotčeno.

Podle §398 odst. 7 IZ, je-li způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce za účelem předcházení budoucímu úpadku uložit dlužníku povinnost využít v rozsahu nejvýše 100 hodin služby odborného sociálního poradenství poskytované registrovaným poskytovatelem sociálních služeb; odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné. Tato služba se dlužníku poskytuje bez úhrady nákladů.

Podle §398 odst. 8 IZ, v oddlužení lze postupovat s odchylkami podle §315 odst. 1, nerozhodne-li schůze věřitelů jinak. Viz citované ustanovení §315 IZ o nepatrném konkursu.

Vztahující se judikatura k ustanovení §398 IZ:

29 NSČR 53/2012, Nejvyšší soud ČR

29 NSČR 150/2016, Nejvyšší soud ČR

29 NSČR 175/2016, Nejvyšší soud ČR

 

Kdo zpracovává zprávu pro oddlužení pro insolvenční soud a co tato zpráva obsahuje?

Podle §398a odst. 1 IZ, zprávu pro oddlužení s návrhem na způsob řešení oddlužení včetně návrhu a zdůvodnění výše zálohové splátky podle §398b odst. 2 předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu spolu se zprávou o přezkumu podle §410 odst. 2 ve lhůtě podle §136 odst. 2 písm. f) /tj. ve lhůtě do 30 dnů po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek/.

Podle §398a odst. 2 IZ, insolvenční správce ve zprávě pro oddlužení

  • zhodnotí předpokládané plnění věřitelůmpři realizovaných způsobech oddlužení,
  • odůvodní ocenění položek soupisu a připojí k ní znalecký posudek, je-li v majetkové podstatě nemovitá věc;
  • navrhuje-liinsolvenční správce provést oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, připojí rovněž propočet předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů a návrh distribučního schématu splátkového kalendáře pro jednotlivé nezajištěné věřitele a vyjádří se také k návrhu dlužníka podle 398 odst. 4.

Podle §398a odst. 3 IZ, insolvenční soud přezkoumá zprávu o přezkumu a zprávu pro oddlužení a odstraní zpravidla po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v nich obsažené.

Podle §398a odst. 4 IZ, o zprávě o přezkumu a o zprávě pro oddlužení po jejich úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že tyto zprávy zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 7 dnů od zveřejnění zprávy o přezkumu a zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku mohou proti nim podat námitky; námitky nelze uplatnit vůči popěrnému úkonu.

Popěrný úkon: viz §200 IZ

Podle §398a odst. 5 IZ, stejnopis námitek podle odstavce 4 doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci k doplnění přezkoumání přihlášených pohledávek či k opravě zprávy o přezkumu nebo k opravě zprávy pro oddlužení a určí mu k tomu lhůtu, která není delší než 10 dnů; odstavce 1 a 2 a §410 odst. 2 se použijí obdobně. Neshledá-li insolvenční správce námitky důvodnými, sdělí to insolvenčnímu soudu ve stejné lhůtě.

Podle §398a odst. 6 IZ, insolvenční soud rozhodne o námitkách nejpozději v rozhodnutí podle §404 nebo §405; za účelem projednání námitek může insolvenční soud též nařídit jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky. Proti rozhodnutí o námitkách není odvolání přípustné.

Podle §398a odst. 7 IZ, v případě změny v poměru uspokojení nezajištěných věřitelů vyvolané

a) rozhodnutími insolvenčního soudu podle 185a §186nebo rozhodnutími o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek včetně zohlednění náhrady nákladů řízení přiznaných úspěšnému věřiteli v incidenčním sporu ve smyslu ustanovení §202 odst. 1 věty druhé,

b) zjištěním pohledávky podle 198odst. 1 věty poslední a podle §201odst. 1 nebo 2,

c) zpětvzetím přihlášky pohledávky podle 184a §187,

d) změnou v osobě věřitele podle 18, nebo

e) výsledkem zvláštního přezkumného jednání

se postupuje obdobně podle §398a odst. 1 až 6; insolvenční správce je povinen tyto změny zohlednit neprodleně a do doby uplynutí lhůty k námitkám nebo do doby rozhodnutí o námitkách příslušné částky uložit na zvláštní účet podle §36 odst. 5.

 

Jak postupuje dlužník, který je fyzickou osobou – podnikatelem, při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty?

Podle §398b odst. 1 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník, který je fyzickou osobou - podnikatelem, povinen do doby podání písemné zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku, která se určí podle tohoto ustanovení. Ustanovení §398 není dotčeno.

Podle §398b odst. 2 IZ, v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty uloží insolvenční soud dlužníkovi povinnost měsíčně splácet nezajištěným věřitelům z jeho příjmů z podnikání minimální nevratnou částku (dále jen "zálohová splátka").

Podle §398b odst. 3 IZ, zálohová splátka se určí z jedné dvanáctiny zjištěného zisku dlužníka za poslední zdaňovací období podle zvláštního zákona (§16b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) předcházející podání návrhu na povolení oddlužení a vypočte se ve výši, v jaké mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§279 odst. 2 občanského soudního řádu). Nebyla-li podnikatelská činnost vykonávána po celé zdaňovací období, určí se zálohová splátka z podílu zjištěného zisku a počtu měsíců, po kterou dlužník vykonával podnikatelskou činnost.

Podle §398b odst. 4 IZ, nelze-li zálohovou splátku dlužníka určit postupem podle odstavce 3, určí se po vyjádření insolvenčního správce k očekávaným budoucím měsíčním příjmům dlužníka vycházejícím z rozdílu jeho reálně dosažených příjmů a reálně vynaložených výdajů za dobu jeho podnikání.

Podle §398b odst. 5 IZ, nelze-li zálohovou splátku dlužníka určit ani postupem podle odstavce 4, určí se zálohová splátka z částky odpovídající měsíční průměrné mzdě v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku.

Podle §398b odst. 6 IZ, dlužník je povinen na konci každého zdaňovacího období podle zvláštního zákona (§16b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) předložit insolvenčnímu správci účetnictví či daňovou evidenci, přiznání k dani z příjmů a výpisy z účtů, popřípadě další listiny osvědčující jeho příjmy a výdaje; tuto povinnost dlužník nemá po podání zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení, na základě které vezme insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení. Splátkovou částku následně určí insolvenční správce z jedné dvanáctiny zjištěného zisku dlužníka za zdaňovací období a vypočte se ve výši, v jaké mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§279 odst. 2 občanského soudního řádu) /dále jen "referenční srážka"/.

Podle §398b odst. 7 IZ, je-li součet zálohových splátek splacených dlužníkem za dané zdaňovací období nižší než součin referenční srážky a počtu měsíců, po něž v daném zdaňovacím období oddlužení trvalo, vyzve insolvenční správce dlužníka k uhrazení nedoplatku ve výši rozdílu mezi těmito částkami; dlužník je povinen nedoplatek uhradit bez zbytečného odkladu. V odůvodněných případech může soud na návrh dlužníka určit jinou výši nedoplatku; toto rozhodnutí doručuje insolvenční soud zvlášť pouze dlužníkovi a odvolání proti němu není přípustné.

Podle §398b odst. 8 IZ, je-li součet zálohových splátek splacených dlužníkem za dané zdaňovací období vyšší než součin referenční srážky a počtu měsíců, po něž v daném zdaňovacím období oddlužení trvalo, může insolvenční soud na návrh dlužníka pro následující zdaňovací období stanovit jinou výši zálohové splátky; toto rozhodnutí doručuje insolvenční soud zvlášť pouze dlužníkovi a odvolání proti němu není přípustné. Insolvenční soud může stanovit jinou výši zálohové splátky také tehdy, jestliže o to požádá dlužník pro změnu poměrů. Soud tak učiní jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že je výše dosavadních zálohových splátek způsobilá ohrozit plnění splátkového kalendáře nebo že míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů bude vyšší i při jiné výši měsíčních splátek.

Podle §398b odst. 9 IZ, pokud má dlužník mimo příjmů z podnikání také další příjmy, z nichž splácí pohledávky věřitelů podle §398 odst. 3, nepoužije se při určení výše zálohové nebo referenční srážky snížení o základní částku, která nesmí být při výkonu rozhodnutí povinnému sražena z měsíční mzdy, je-li tato základní částka uvažována při určení rozsahu splátky z jiného příjmu. Při určení, ze kterého z příjmů bude dlužníku ponechána základní částka, vezme insolvenční soud v úvahu zejména výši a pravidelnost dosahování jednotlivých příjmů.

Ustanovení §398b bylo do insolvenčního zákona vloženo tzv. oddlužovací novelou, tj. zákonem č. 31/2019 Sb. s účinností od 1.6.2019.

Předchozí článek Další článek