K jednání o novele Listiny základních práv a svobod

K jednání o novele Listiny základních práv a svobod

Obchodní sdělení:

Vše, co si v našich příspěvcích přečtete a co je v nich o právu a právních předpisech, můžete získat v našem e-shopu zakoupením předplatného právně informačního systému EPIS, jehož kvalita je prověřena více než dvaceti lety nepřetržitého vývoje a výroby. Stačí jeden krok a pracovníci našeho obchodního oddělení Vám připraví dodávku právního systému EPIS „na míru“ podle Vašich potřeb. Nepřehlédněte aktuální novinky systému EPIS a nejnovější záznamy o publikovaných právních předpisech a dalších dokumentech!

Dne 16. června 2020 předložil Senát Parlamentu České republiky Poslanecké sněmovně návrh ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (dále jen „LZPS“).

Návrh ústavního zákona byl rozeslán poslancům jako sněmovní tisk 895 dne 17. června 2020.

Přesto, že tento návrh obsahuje jedinou větu, kterou se doplňuje ustanovení čl. 6 LZPS, může mít jeho přijetí a schválení či nepřijetí a neschválení dalekosáhlé důsledky. Změna, která má být provedena v LZPS zní:

„V čl. 6 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku České republiky, se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“.

Z důvodové zprávy se k tomuto návrhu novely LZPS podává:

Zhodnocení platného právního stavu, hlavní principy navrhované právní úpravy a nezbytnost navrhované právní úpravy

Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku a může být měněna ústavním zákonem, byť o její povaze, zda je to ústavní zákon či právní předpis sui generis, se občas vedou diskuse. Změnitelnost Listiny ústavním zákonem dokazuje již to, že Listina byla takto změněna ústavním zákonem č. 162/1998 Sb., aniž by to bylo v právní praxi i teorii zpochybňováno. Šlo o změnu čl. 8 zmenšující dosaženou garanci práv, když byla prodloužena lhůta pro policejní zadržení bez souhlasu soudu z 24 na 48 hodin. Nynější návrh naopak posiluje základní práva osob.

Samotný návrh zavádí ústavní zakotvení práva na obranu i se zbraní. Právo na obranu náš právní řád obsahuje jen na zákonné úrovni. Vzhledem k významu práva na život, které je právo nejzákladnější, protože bez života ostatní práva člověka nemohou být naplněna, návrh považuje za správné symbolicky povýšit toto právo na úroveň ústavní, což má i význam v tom, že lidé se mohou ochrany základních práv dovolávat v rámci ústavní stížnosti u Ústavního soudu. Jde i o reakci na současné obavy o oblast bezpečnosti. Návrh dává ústavní rozměr právu každého bojovat o svůj život i za užití zbraně proti útoku. Území Čech, Moravy a Slezska lze z dlouhodobého hlediska považovat za bezpečné, přesto však dochází k individuálnímu násilí. Návrh ústavního zákona symbolicky do ústavního pořádku převádí morální zásadu, že zlu, což je i útok na život a zdraví člověka, se nemá ustupovat, ale naopak se vůči němu aktivně bránit.

Předkládaný návrh zmiňuje použití zbraně jen jako možnou alternativu v rámci práva na obranu. Přitom odkazuje na podmínky stanovené zákonem. Zbraní může být vše, čím lze učinit zásah vůči lidskému tělu důraznější. Může to být chladná zbraň (nůž, sekera), jejichž držení zpravidla zákona neomezuje, anebo střelná zbraň, které jsou právem přísně regulovány. Na těchto zákonných podmínkách regulace návrh ústavního zákona nic nemění, protože jeho primárním cílem je ústavní zakotvení práva na obranu, nikoliv zbraňová regulace.

Pokud jde o v návrhu zmíněné „podmínky, které stanoví zákon“, tak, nedojde-li k zákonné změně, je tato oblast upravena právním institutem nutné obrany dle §29 trestního zákoníku (č. 40/2009 Sb.), ale i pravidly zákonného použití zbraně bezpečnostními složkami např. §56 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, §20 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Možnost držení zbraně pak upravuje zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních). Změna obyčejných zákonů v souvislosti s přijetím tohoto ústavního zákona je sice možná, nikoliv však nutná. Tento ústavní zákon výslovně nevyžaduje k svému přijetí též přijetí nějakého prováděcího obyčejného zákona.

Takový návrh nemá tak široký dosah a rozsah, jako např. druhý dodatek Ústavy Spojených států amerických [A well regulated militia being necessary to the security of a free state, the right of the people to keep and bear arms shall not be infringed (Protože je dobře organizovaná milice nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být porušeno.)]. Tento druhý dodatek zaručuje občanům právo držet a nosit zbraně a vytvářet milice. Společně s dalšími devíti dodatky je součástí Listiny práv, která vešla v platnost 15. prosince 1791.

Druhý dodatek Ústavy USA byl chápán jako právo držet a nosit zbraně a právo ustavovat milice k následujícím účelům:

• podílet se na ochraně práva;
• ke svržení tyranské vlády;
• k odvrácení invaze;
• k potlačení povstání;
• k usnadnění přirozeného práva na sebeobranu.

Právo držet a nosit zbraň je v USA regulováno řadou dalších zákonů, v první řadě jde o Národní zbraňový zákon (National Firearms Act) z roku 1934, dále Federální zbraňový zákon (Federal Firearms Act) z roku 1938, Zákon o kontrole zbraní (Gun Control Act) z roku 1968, Zákon o ochraně vlastníků zbraní (Firearm owners protection act) z roku 1968 a další.

Předpokládá se, že v případě přijetí shora uvedené novely LZPS nebude nutné přijímat další zákony či jiné prováděcí předpisy upravující právo držení a nošení zbraní.

Z praxe a z veřejných sdělovacích prostředků víme, že v případě zločinů spáchaných u nás se střelnou zbraní jde zpravidla o zbraň neregistrovanou (tj. bez vydaného průkazu zbraně, ilegálně opatřenou a získanou), pachatel zpravidla nemá legální zbrojní průkaz a pokud je následně po činu dopaden, zjistí se (s ohledem na psychologické a psychopatologické charakteristiky jeho osobnost), že by mu ani zbrojní průkaz nemohl být vydán.