_(1)_(1).png){kind=logo}
Obchodní sdělení:
Vše, co si v našich příspěvcích přečtete a co je v nich o právu a právních předpisech, můžete získat v našem e-shopu zakoupením předplatného právně informačního systému EPIS, jehož kvalita je prověřena více než dvaceti lety nepřetržitého vývoje a výroby. Stačí jeden krok a pracovníci našeho obchodního oddělení Vám připraví dodávku právního systému EPIS „na míru“ podle Vašich potřeb. Nepřehlédněte aktuální novinky systému EPIS a nejnovější záznamy o publikovaných právních předpisech a dalších dokumentech!
Dne 30.12.1999 byl ve Sbírce zákonů v částce 111 pod číslem 349/1999 Sb. vyhlášen zákon o Veřejném ochránci práv. Navrhovatelem zákona byla vláda České republiky a návrh byl v Parlamentu projednáván jako sněmovní tisk 199/0. Z důvodové zprávy k návrhu tohoto zákona se mj. podává:
„Ombudsman by měl sloužit průměrnému, obyčejnému občanovi, bohatstvím neoplývajícímu a právnicky "nedotčenému" individuu, ztracenému v houšti arogantní byrokracie, jako jednoduchá, nenáročná, a přitom relativně účinná forma domáhání se ochrany. Pomoc přitom může spočívat i "jen" v poskytnutí relevantní informace (právního charakteru). Vedlejším pozitivním efektem pak může být posílení důvěry ve veřejnou správu, pokud se stížnost ukáže lichou. Ombudsman by ovšem mohl napomoci v práci i poslancům, kteří dostávají různá podání a buď si s nimi nevědí rady nebo prostě nemají dostatečné prostředky a pravomoci k šetření. Odlehčit by tato instituce mohla i soudům, zejm. pak soudu ústavnímu, jež dostává řadu podání, které není oprávněn řešit.“.
Zákon o veřejném ochránci práv byl do současnosti 19x novelizován, naposledy zákonem č. 365/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Podle ustanovení §1 „Veřejný ochránce práv (dále jen "ochránce") působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.
Působnost ochránce podle odstavce 1 se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu, správní úřady jim podléhající, Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, orgány územních samosprávních celků při výkonu státní správy, a není-li dále stanoveno jinak na Policii České republiky, Armádu České republiky, Hradní stráž, Vězeňskou službu České republiky, dále na zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence, jakož i na veřejné zdravotní pojišťovny (dále jen "úřad")."
Ochránce provádí systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči, s cílem posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým, nelidským, ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením.
Působnost ochránce podle odstavce 3 se vztahuje na
a) zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení anebo zabezpečovací detence,
b) další místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí, zejména policejní cely, zařízení pro zajištění cizinců a azylová zařízení,
c) místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě v důsledku závislosti na poskytované péči, zejména zařízení sociálních služeb a jiná zařízení poskytující obdobnou péči, zdravotnická zařízení a zařízení sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "zařízení").
Ochránce vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací.
Ochránce provádí sledování zajištění cizinců a výkonu správního vyhoštění, předání nebo průvozu zajištěných cizinců a trestu vyhoštění cizinců, kteří byli vzati do vyhošťovací vazby nebo kteří vykonávají trest odnětí svobody (dále jen "sledování vyhoštění").
Ochránce sleduje naplňování mezinárodní smlouvy upravující práva osob se zdravotním postižením).
Ochránce vykonává působnost ve věcech práva na volný pohyb občanů Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru a jejich rodinných příslušníků (dále jen "občané Evropské unie") v rozsahu podle §21d.
Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské služby České republiky, na orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů.
Ochránce je oprávněn podat návrh na zahájení řízení podle zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců a zúčastnit se tohoto řízení.
Ochránce není oprávněn zasahovat do činnosti a rozhodování úřadů a zařízení jinak, než jak stanoví tento zákon.
Ochránce je volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát; shodné návrhy jsou přípustné. Ochránce může být zvolen pouze na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období.
Zástupce ochránce zastupuje ochránce v plném rozsahu v době jeho nepřítomnosti. Ochránce ho může pověřit výkonem části své působnosti. Pro volbu, pozbytí funkce, odvolání z funkce a právní postavení zástupce ochránce platí ustanovení tohoto zákona o ochránci obdobně, pokud tento zákon nestanoví jinak.
K činnosti Ochránce si dovolíme odkázat na ustanovení §9 až §21d zákona a pokud jde o jeho zvláštní oprávnění a povinnosti, na ustanovení §22 až §24 v aktuálním znění zákona zařazeného v systému EPIS.
Víte, že …?
Na pořad 41. schůze Poslanecké sněmovny (od 3. března 2020) je zařazeno projednávání návrhu zákona, kterým se ruší zákon o Veřejném ochránci práv? Tento návrh zákona předložil poslanec Mgr. Václav Klaus. Návrh byl poslancům rozeslán jako sněmovní tisk 705/0 dne 21.1.2020.
Z důvodové zprávy k tomuto návrhu citujeme bez komentáře:
„Zhodnocení platného právního stavu, hlavní principy navrhované právní úpravy a nezbytnost navrhované právní úpravy
Úřad ombudsmana jest klasickou ukázkou rozpínavosti státu a jeho byrokracie. Z počátečního malého úřadu okolo respektovaného advokáta Otakara Motejla (hájícího v dobách totality občany bez základních lidských práv) vznikl aparát spotřebující stovky milionů korun ročně a do jeho čela politické strany prosazují politické nominanty.
Samotnou agendu úřadu (jakkoli v jádru redundantní) by zvládli tři právníci v kanceláři prezidenta či předsedy vlády. Navíc ČR je plně demokratická země se silnou pozicí médií, která pravidelně upozorňují na nejrůznější nešvary a nedostatky systému. S rozsáhlou sítí soudů, úřadů, odvolacích komisí, kontrolních úřadů i neziskových organizací poskytující nemajetným občanům zdarma poradenství v právních či administrativních záležitostech. Úřad se stal namísto ochránce práv drobných občanů spíše politickým centrem levicového extremismu, šikanování slušných občanů orgány státu (např. Lex Kohoutová) a oporou některých politických neziskových organizací v systému státu.
Úřad se také stal nepěkným příkladem pro podobné nesmyslné byrokratické pozice (školní ombudsman, vlakový ombudsman) – s podobně nulovou náplní smysluplné činnosti, a přitom přímo či zprostředkovaně sanované ze státního rozpočtu.
Jako nejprincipiálnější řešení se jeví celý úřad bez náhrady zrušit. Ušetřit peníze daňových poplatníků a zamezit obtěžování občanů (nejen ředitelů škol a pronajímatelů nemovitostí) politickým aktivismem.“.